Nečekané „před-poprvé“ – a poprvé

Co je VISIvéča?

Několik dní před nástupem (ve středu) mi přijde od Lenky e-mail. Nejdříve se leknu, že si to snad všechno rozmysleli, pak si všimnu předmětu „Čtvrteční #VISIvéča“. Co tohle jako je? Nedočkavě rozklikávám. Jů, pozvání na teambuildingovou večeři! Mám možnost poznat některé z kolegů a kolegyň ještě před nástupem. Bomba. Je to už zítra. Potvrzuji svoji účast.

Problém chlapa městského

Druhý den – čtvrtek – jako správný moderní muž 21. století v Praze řeším tu nejstěžejnější věc s večeří související: „Hergot, co si vezmu na sebe?“ Pak se „kouknu do občanky“ otevřu skříň, popadnu první, co mám po ruce. Mrknu na sebe do zrcadla a při té příležitosti přehodím patku (vlasy) na opačnou stranu a razím objevovat budoucí „VISIkolegy“.

Do hospody mizí skoro všichni z VISI

Restauraci – hospodu – nalézám celkem snadno. Nesměle do ní vkročím a vidím dvě různá uskupení kolem několika stolů. Obě vypadají podobně, mladistvě a genderově vyváženě. Do háje, která skupinka je z Visibility? Chystám se oslovit nejbližšího člověka otázkou: „Ahoj, jsi z VISI?“. Když tu ve druhé skupině lidí zahlédnu Lenku. Uf, nevyděsil jsem cizího člověka divnou otázkou. J Lenka mi všechny, kteří do hospody dorazili (příp. se právě zjevují ve dveřích), představuje. Samozřejmě si zapamatuji asi jen tři jména. V první chvíli mě extroverze většiny budoucích kolegů a kolegyň zaskočí. Způsobně tedy sednu k jednomu stolu, složím ruce v klín a lehce přitrouble (nebo mi to tak aspoň připadá) se usmívám. Lenka se mě snaží zapojit do hovoru. Hmm, pokud budete používat zkratky, tajemné výrazy a pojmy z práce (o které opravdu zatím moc nevím), tak se vám to nikomu asi moc nepovede, pomyslím si. A objednám si oproti původnímu plánu místo kofoly pivo. Pivo, ale rychle! Po několika minutách s obrovským údivem zjišťuji, že štěbetám téměř se stejnou kadencí jako moji budoucí kolegové. Díky, mami za tvé geny! Díky, vlasti milená – za to – pivo. J

Pozvání na rande?(!)

Jedna z nových kolegyň mi před odchodem z hospody dává do ruky malý zelený lísteček. Jsem zaskočený, ve vteřině se však dmu pýchou. Byl jsem tak okouzlující, inteligentní a vtipný, že už mám pozvání na rande, resp. minimálně telefonní číslo. Jsem prostě borec! Při cestě na tramvaj rozbaluji úhledně složený lísteček, který v osvětlení pouliční lampy změnil barvu. Nakloním ho více ke světlu a čtu – svůj nový služební e-mail a přihlašovací heslo k němu.

„Dino“ útočí

Je to tu! Pondělí – první den ve Visibility. Napsali mi ještě před tím, že nemají teď momentálně volný notebook, zda bych si mohl zpočátku nosit svůj vlastní. Mám tedy s sebou v batohu svého „Dina“. „Dino“ je zkráceně dinosaurus. Pojmenoval jsem tak svůj notebook před několika lety. Tohle Lenovo se mnou pracuje a dělá mi společnost už tolik let, že většina mých nových kolegů a kolegyň byla ještě dětmi, když jsem si ho pořídil. Dino je držák a stejně jako já zvládl v životě už pár větších i menších karambolů. Chovám tedy k němu dosti silné sentimentální city. Také to tak máte? Teď ale na něj koukají „VISIlidé“ s lehce pozvednutým obočím. „No co, co? Před měsícem Dinovi bouchla baterka, ale frčí dál.“ Poté ještě dodám, že novou mu už asi pořizovat nebudu, ale on se se svou novou rolí kvazi-stolního počítače dozajista vyrovná. Zvednuté obočí zůstává a ozve se poznámka o tom, že mi zapůjčí nějaký starý noťas. Starý? Pche, na Dina nemaj! J

Tajemství unisexových toalet

Pavel si mě získává nadšeným výkřikem: „Jé, ty máš Lenovo!“. Hned na něm začne rozjíždět veškeré technické záležitosti potřebné k pracovnímu fungování. Občas se Dino zadýchává, ale nakonec to dá. Já se zadýchávám víc, snažím se sledovat, kde, co, jak… Tohle je třeba používat. S tímhle umíš? Toto určitě znáš. To bylo konstatování nebo dotaz? Absolutně netuším, o čem to Pavel mluví. Lehce oroseného si mě převezme Lenka. Představuje mi několik lidí, kteří nebyli na VISIvéče. Ukazuje mi, kde, co v HUBu je. Kde, co, jak v HUBu funguje. Díky mým předchozím návštěvám Povinných #VISIčtvrtků v HUBu se orientuji rychle. K poznámce, že nahoře jsou toalety unisexové, polknu otázku, která mě k tomuto nám všem velmi blízkému tématu napadá. Nebudu přece Lenku děsit hned první den svým smyslem pro humor. I když tuším, že si ho při pohovoru a v hospodě už stačila všimnout. Ale stejně mě odpověď na mou otázku zajímá. Pokud ji znáte, napište mi ji prosím. Díky. Otázka zní: Jak se ženy a dívky vyrovnávají s první kabinkou unisexových záchodů, když je v ní jen pisoár? J

Jaké budou Davidovy další postřehy z VISI i z HUBu? Dostane nový – starý noťas? A co na to Dino?

Zanechte komentář

Váš email nebude nikdy publikován nebo sdílen s třetí stranou. Označená pole jsou povinná. *

Vložit komentář

*

Sdílejte tento příspěvek: