Novinář, rytíř nebo herec?

První otázka se proto nabízela sama. Je Jarda spisovatel, reportér, herec nebo rytíř? “Člověk by měl být především tím, co ho živí, což je v mém případě novinařina. Proto se považuji především za novináře. Slovo rytíř chápu jen jako velkou nadsázku, protože rytíř nejsem. Pojem rytířství  souvisí s určitým kodexem chování, se zásluhami nebo s původem, jenž nemám, případně s konkrétním historickým obdobím, které už s největší pravděpodobností nestihnu. Označil bych se za scénického šermíře, ale ne za rytíře,” vysvětluje na úvod sympatický šermíř.

Jarda v plné polní

Během roku 2016 si zašermoval třeba v populárním seriálu Soumrak templářů, vyrobeným americkou společností Netflix pro stanici History Channel. “Vybrala si mě s mnoha dalšími agentura Merlet, která zařizuje spolupráci českých šermířů s producenty filmů nebo reklam,” říká skromně.

Pan Vajíčko i nesplacené faktury

Jarda je také autorem rozsáhlé publikace nazvané Česká reklama od pana Vajíčka po falešné soby, mapující tuzemskou reklamu od šedesátých let.  Základ knihy se ovšem zabývá obdobím let 1990 až 2010. “Z mého pohledu se jedná o prvních dvacet let svobodné reklamy u nás. Popisoval jsem vlastní zážitky i vzpomínky pamětníků, stejně jako kauzy, během nichž se skrze marketing ztratily ohromné částky. Nebo se neplatily účty, což byl jeden z fenoménů devadesátých let, jenž se snad už nevrátí,” vzpomíná Jarda.

Hlavní změnu oproti reklamě devadesátých let přinesly pochopitelně technologie a přenesení veškeré komunikace na internet. “Dnes může strašná spousta lidí oslovit ještě větší množství lidí. Podobná možnost u nás neexistovala, hlavní masová komunikace byla vázána na tři hlavní televizní stanice, což už dnes zdaleka neplatí. Na začátku devadesátých let vstoupily na český trh celé nové segmenty, mezi nimi komunikační firmy a další západní standardy. Na neprobádané půdě pak probíhala doslova zlatá horečka, jež ale úderem milénia skončila,” shrnuje nedávný vývoj.

Autor knihy Česká reklama

Dezinformace jako byznys

Dnes Jarda působí jako redaktor Deníku, kde se věnuje široké škále témat od dějin po dezinformace. “Tištěná média pro mě smysl mají, ale informace už dnes lidé hledají primárně online. Z marketingových médií bych pochválil Ondřeje Austa a jeho dlouholetou zpravodajskou práci na webu Médiář,” zmiňuje zkušený marketingový redaktor.

Může se rubrika zaměřená na vyvracení dezinformací, kterou má Jarda v rámci Deníku na starosti, někdy proměnit  na čirou frašku? “Dezinformace rád nemám a komické obvykle nebývají. Vnímám je primárně jako problém a mám stále silnější pocit, že klasická žurnalistika začíná být v menšině. Na záplavě lží si už někdo dokázal založit poměrně dobře fungující byznys,” popisuje Jarda aktuální stav.

Ve společnosti asi stále nejvíce rezonuje válka na Ukrajině. “Věřím, že čtenáři mají právo na ověřené a pravdivé informace. Bojím se, aby se v rámci online bublin neocitli v nějaké paralelní realitě,” upřesňuje svoji motivaci vyvracet hoaxy. V souvislosti s nedávnou návštěvou prezidenta Zelenského se třeba často opakují informace o množství jeho nemovitého majetku, které lze ale podle Jardy snadno rozporovat výpisy z katastrů. Stejně tak videa, na nichž ukrajinský prezident bere drogy, bývají obvykle upravená. 

Jak s dezinformacemi bojovat?

Naštěstí dnes už existují i volně dostupné nástroje, které dokáží ověřit originalitu fotografie na základě manipulace s pixely. “Stále ale radši spoléhám na klasickou kombinaci více zdrojů a hledání původního pramene informace, než na pouhé ověřování pomocí AI nástrojů,” popisuje svůj pracovní postup. Fake news hrají primárně na emoce, snaží se vyvolat pocit ohrožení nebo naopak výjimečnosti čtenáře. Bombastický titulek typu “co vám média tají” je vždy důvodem ke zvýšení pozornosti.

Za komickou a zároveň snadno vyvratitelnou fámu by se dala označit historka, že o invazi do Československa v roce 1968 prý rozhodli Ukrajinci. Měli disponovat převahou v sovětském politbyru, zatímco údajně jediný přítomný Rus hlasoval proti. Podobný průběh popírají i čistě ruské zdroje, neboť přesné složení sovětského politbyra je obecně známou informací. Přesto tento nesmysl s oblibou opakují někteří čeští politici. “Pro mě je zásadní pídit se po původní zprávě a způsobech, jak se následně šířila,” uzavírá metody boje proti dezinformační mašinérii Jarda.

Foto: Jiří Růžička a Jakub Novák