Díl 1.: Prolog

Nevím, zda to způsobila rutina mého stávajícího povolání nebo snad předčasná krize středního věku, ale rozhodl jsem se hledat nové zaměstnání mimo můj stávající obor. Jsem knihovník. Neměl jsem zcela jasnou představu, co přesně hledám. Nespěchal jsem a začal navštěvovat různé semináře a přednášky z všemožných oborů.

O existenci marketingové agentury VISIBILITY Digital s.r.o. jsem se poprvé dozvěděl v loňském roce díky kamarádu Pavlovi, který v ní byl na jedné přednášce v rámci tzv. Povinných #VISIčtvrtků. „Hele, tebe zajímají takové ty marketingové věci. Zdarma se na některý zaregistruj a omrkni to. Třeba tě to chytí.“

Zašel jsem. Hned na několik. Takže jsem měl mimo jiné možnost poznat coworkingový prostor Impact HUB Praha, který jsem před tím neznal. Nadchl mě svojí atmosférou pohody a synergie. Povinné #VISIčtvrtky se nesly vždy v duchu této pohody. Přednášející byli erudovaní, zapálení a často i velmi vtipní. Anebo to bylo tou skleničkou (dobře, dobře, dvěma skleničkami) vína. Ano, víno. Na přednášce! Víno mi ještě více podtrhlo přátelskou atmosféru každé akce. Dokonalá forma vzdělávání. 🙂 Po celém dni v práci se jít takto dovídat nové věci, sebevzdělávat se, bylo více odpočinkem než námahou. #VISIčtvrtky se tak trvale uhnízdily v mém kalendáři.

Debaty chlapů v hospodě, znáte to. Od zahraniční politiky, přes poslední výlet (náš hospodský kroužek se rád chodí vyvenčit do přírody – mám na mysli pěší turistiku, ne místní toalety 🙂 ), po jídlo a po pár pivech dojde i na „sex(y)kecy“ (rozuměj hovory o sexu). Tentokráte bylo piv míň a tématem se stala práce, spokojenost v práci, změna práce, hledání práce, možnosti pro ty, co už mají hodně let za sebou a ještě víc (doufám) před sebou. Snažím se s Pavlem namotivovat dalšího kámoše na Povinný #VISIčtvrtek a vlastně do života celkově. Pavel „loví“ na facebooku fotky z posledního #VISIčtvrtku: „Hele, mají tu, že hledají někoho na pozici Social Media Junior.“ „Super. Nevěděl jsem, že chceš měnit práci.“ Jeho pohled mi jasně sdělil, že po mnoha letech přátelství si na debila hrát opravdu nemám. Tak sjedu pohledem na FB stránku VISIBILITY. „Týjo, napsat se má na mail tý, co měla koťátkový čtvrtek. Supr! Píšu.“

Odpověděla! V e-mailu hned připojila žádost o vypracování několika úkolů. S tímto typem úkolů zrovna moc zkušeností nemám, tak kouknu z okna, pošlu fantazii na špacír a … Výsledkem je další e-mail s pozváním k pohovoru do HUBu. Tomu říkám překvapení, dost velký. Pohovor probíhá nakonec jen ve dvou, protože Lenčin kolega je nemocný (snažil se skákat přes kaluže a ono to nedopadlo, tedy dopadlo, resp. dopadl – tvrdě). Známé prostředí HUBu a pár vět s Lenkou a zbytky lehké nervozity byly tytam. Připadala mi ještě víc fajn než na #VISIčtvrtku. Snad jsem jí na konci nezačal tykat?

E-mail. Kromě Social Media Juniora hledají ještě někoho na pozici Copywriter Junior. A já se při tom vykecávání s Lenkou u pohovoru uřekl, že bych rád přivoněl i ke copy.  Přišly další úkoly na vypracování, tentokrát vál copy vítr. Byl bych radostí bez sebe, že to se mnou nezabalili, kdybych neodjížděl do zahraničí (off-line minidovolená). Když nemá den dostatek hodin, zachrání vás noc. Noční copy-šichta, odeslat a… zhroutit se do letadla. Po návratu z off-linu domů na mě čeká zpráva: „Vítejte na palubě!“. Jakožecože? Ježiš. Fakt? Fakt. Vzhůru do VISI! Hned druhý den přifrčím na „dolaďovací“ schůzku s Lenkou (Social Media expertkou nejen na koťátka), Pavlem (Project Managerem) a Martinem (SEO mágem), potom vše vyjednávám v současné práci. Vše klapne na jedničku, za týden nastupuju.

Jaké budou Davidovy první dny ve Visi? Co ho ve světě reklamy překvapí, šokuje a co naopak potěší? Počkejte si na druhý díl. 😉

26. 4. 2017 | autor: David Piňos