Berlínský útok očima Lenky a sociálních sítí

Tenhle článek jsem nijak neplánovala. Jsou ale tři ráno a berlínský útok mě nutí vzít do ruky papír a tužku. Když jsem totiž po pěti hodinách nonstop hltání Facebooku a Twitteru odložila mobil, došlo mi, jak výjimečnou sílu mají sociální sítě ve chvíli skutečné krize. Teroristického útoku nebo třeba přírodní katastrofy. Konec hračiček, tyhle platformy zásadně mění scénáře vážných okamžiků. Víme to vlastně všichni, ale mně osobně to skutečně došlo, až když jsem si na důkazy sáhla osobně.

Čím přesně je mění? Tady jsou mé autentické postřehy.

1. Varování dřív než z netu

Bylo devět večer a já seděla doma. Zapnutá telka, sjíždím appky na mobilu – a najednou mi blikne Safety Check mé kamarádky z Berlína. Facebook mi říká, že je v pořádku a v bezpečí. Proč mi to ale oznamuje? Co se stalo?? Cíleně jdu na zpravodajský server – a dozvídám se top čerstvou zprávu o teroristickém útoku.

screenshot_20161220-014742rozostreni

Třebaže jsem tedy byla online a se zapnutou televizí, o útoku bych se byla dozvěděla až mnohem později. Safety Check však dokázal přebít flow televizního seriálu i second screen nesmyslná videa s blbostmi. To má ve chvíli krize cenu zlata. A třeba i života. Zuckerbergu, tahle funkce se ti fakt povedla.

2. Safety Check: prevence kolapsu

Safety Check blikl a já poprvé využila jeho funkci naplno. V Berlíně jsem dřív žila, pořád tam mám hodně přátel.

Netuším, kde co bouchlo, kam to ten magor s kamionem napral, ale už koukám, koho z mých přátel Mark označil jako přítomné v postižené oblasti. A vážně sleduju, kdo z nich zaškrtl, že je v bezpečí. Sjedu „ stručné informace o krizi” a hekticky mačkám u nevyjádřených tlačítko „zeptat se, zda je v bezpečí“. Facebook hned ukazuje, kolik lidí už projevilo o dotyčného stejnou obavu. A že ho i můžu sama za něj zakliknout jako „v bezpečí”, když není třeba online a potřebuje to dát vědět. Taky zásadní věc.

screenshot_20161220-014724rozostreni2

Ani ne za hodinu už dokonce berlínská policie vyzývá širokou veřejnost k používání Safety Checku. Představuje důležitý bezpečnostní prvek na prevenci kolapsu. Psychiky blízkých i krizových linek, kterým hrozí přetížení.

Btw, kamarádi, o které jsem Checkem projevila starost, se mi mezitím hlásí přes Messenger.

3. Přítel na telefonu

Tím se propojujeme na pomyslné lince Praha – Berlín. Já mám realtime informace z místa dění, kamarádky mají okamžitou realtime psychickou podporu. Jasně, nejsem psycholog… Ale vědomí, že se o ně někdo zajímá a že je někdo hledá, jim v tom šoku trochu pomáhá. Navíc kdyby bylo potřeba, mohla bych jim říct nějaké info ze zdroje, který v ten moment nesledují. Jsou sice online, tedy s funkčním Googlem, ale všechno naráz rychle neprojedou.

Abych dokreslila váhu téhle možnosti, moje otřesená berlínská spolubydlící pracuje přímo na Ku’dammu. Jen pár metrů od #Breitscheidplatz. Z práce bohudík odešla necelou hodinu před útokem. Emoce všechny válcují na plné čáře.

4. Live zpravodajství

V televizi už mi jede místo Přátel ČT24 s mimořádným zpravodajstvím. Twitter ho ale předbíhá. Tedy hlavě profil @PolizeiBerlinEinsatz, oficiální kanál berlínské policie pouze pro krizové události. Jeho název se lavinově šíří (nejen) Facebookem. Během pár hodin má skoro čtvrt milionu sledujících (v 1:50 ráno 218.000 followers). Strážníci bravurně dávají ověřené, vteřiny staré informace z místa dění. Brzy tweetují na střídačku v NJ i v AJ.

screenshot_20161220-014800

#Breitscheidplatz žije také svým životem, hodně díky jeho konzistentnímu používání berlínskou policií.

screenshot_20161220-014829

Obrovskou roli nabírá i Facebook Live Stream. Ano, ta hračička na absurdní zpovědi děcek z YouTubu. Teď má ale jinou funkci. Třeba televizní kanál N24 umisťuje své live video zpravodajství přímo na FB. Srovnávám ho s paralelně běžícím studiem ČT24. Informace dodávají Němci rychleji, forma je na stejné úrovni.

Stream sleduje živě bezmála 100k uživatelů FB. Mezi nimi i ti, kteří se pohybují v terénu a telku si nemůžou zapnout. Opět zásadní klad. Pro lidi v terénu je ve chvíli zmatku nezbytný jeden rychlý zdroj nejnovějších informací.

To potvrzuji ze zkušenosti z pařížského letiště letos v březnu. Když jsme dosedli, zjistili jsme ze SMS od rodin, že na letišti „vedle” (v Bruselu) odpálili teroristé bombu. A my v panice googlili jak o život, jestli je rozumné vůbec nastoupit do dalšího letadla do Berlína. Ten byl v tu chvíli také potenciálně ohroženým místem. Stejně jako letiště v Paříži. Jo, ten letošek by opravdu výživný…

5. Tetky drbny

Abych ale nevyzdvihovala jen samá pozitiva, sociální sítě představují ve chvíli krize i jednu obrovskou hrozbu. Nemyslím komunikační prostředek teroristů; ti by si klidně na výměnu zpráv poslali i holuba. Myslím tu nebezpečně lehkou možnost pro miliony horlivců prokecnout něco, co krizi ještě zhorší. Co poradí útočníkovi, kudy prchat. Co mu ukáže, kde se ukrývá schovaná oběť. Nebo co překazí policejní manévry, když jde o životy ohrožených. Stačí jediná fotka pořízená z protilehlého bytu nebo třeba tweet do 140 znaků. A neštěstí je na světě.

Berlínská policie proto brzy žádala veřejnost o embargo na autentické fotky z místa činu. Nejen kvůli pietě vůči zachyceným obětem. Vytvořili ale speciální URL na neveřejný sběr těchto důkazních materiálů. A pomocí Storify (Social Media Story) vysosali aktuálně nejdůležitější informace k neštěstí.

Sociální sítě při krizi: přínos nebo zkáza?

Těžko soudit, co má celkově větší váhu. Jestli informovanost veřejnosti nebo potenciální špionáž pro útočníky. Takhle od stolu by člověk řekl, že ty masové informace. Ale podloženo exaktními čísly to nemám – a na takový soud je celkově příliš brzy. Většina funkcí uvedených sítí je ještě relativně nová a jejich přínos či zkázu ukáže až čas. Protože všichni tušíme – byť neradi – že Berlín nebyl první ani poslední test jejich síly. Tak si jen přejme, ať je takových testů co nejméně. A ať osvěta naučí veřejnost ustát je na jedničku.

20. 12. 2016 | autor: Lenka Kotvová