REALTIME MARKETING


Letošní Pokémánie se v marketingu nevyhnula ani těm nejzarputilejším ignorantům. Agentury i značky se probraly ze svého poklidného letního spánku a jako mávnutím pokébalu se začaly předhánět, kdo se sveze na vlně tohoto trendu jako první. A kdo bude tím „vocasem”, který si opokémoní profil třeba až v srpnu. S hrdostí můžu říct, že obojí jsme zvládli my. 🙂 
Mrkejte jak a nasajte naše cenné poznatky k přípravě real-time kampaní.

Hned úvodem podotknu jednu zásadní věc. Neříkáme, že jsme tu naši kampaň udělali absolutně nejlépe. To ne. V zahraničí je řada borců, kteří se zvládli pokémony ohánět rychleji a jistě i lépe. Ale na ten malý český rybníček jsme si nevedli špatně. A podařilo se nám ukázat, že jde na tu vlnu trendu naskočit i trošku jiným skokem – byť s menším prknem, než mají třeba ostatní. Jakože s menším týmem, starším publikem a v jiném segmentu, koho by to teda netrklo. 😉

Kapitola I: První post

Hlavně na nic nečekat

Začalo to jako u všech. S chichotem jsme v kanclu odpalovali ptáky a housenky u monitorů, na parapetu a na stolech. Jak jsme se ale jali lovit netopýry i na záchodě, pochopili jsme, že tohle bude něco většího. V takové fázi je potřeba na nic nečekat a hned zapojit klienta. Tím naším vyvoleným se stala ERV Evropská pojišťovna.

Díky velké vzájemné důvěře šlo všechno ráz naráz. Stejně jako v ulicích, kde už to mezitím chodci bořili do sloupů. Bingo, naše téma. Perfektně relevantní k produktu cestovního pojištění – což je taky základ. Nechytat se trendu, který je pro vás mimo mísu. To se pak super #VISItka rázem promění v samoúčelný trapas.

pokemon0

Lajky se sypaly jako pokébaly z PokéStopu

Dobrou souhrou týmu i klienta se nám podařilo dělo: dostat se mezi vůbec první značky na českém trhu s pokemonizací obsahu. Předběhli jsme i takové velikány jako O2, KFC nebo třeba Huawei, s dalšími v několikadenním závěsu.

A je jedno, že naší fanouškovské základně už dááááávno nebylo -náct; i tak jsme výsledky zbořili své interní cíle. Lajky se sypaly jako pokébaly z PokéStopu.

Jasně, na jiné (globální půlmilionové) značky třeba žádná hitparáda, ale na menší, ryze českou stránku super. Hlavní je měřit se se sebou samým.

Kapitola II: Po kém on je?

Hlavně nezastavit, kde končí jiní

PokéPost done, ego pohoněno a dušička klidná. Tady drtivá většina firem skončila. Ale my ne.

Čím víc jsme nachodili kilometrů a vylíhli vajec, tím naše intuice a hbitost sílily. Zatímco jiní montovali prvního Pikachu do postu, my jsme už rozjeli
seriál. Nazvaný hezky česky „Po kém on je?” Protože i nehod a bizáru kolem Pokémánie začalo v zahraničí narůstat – a to je jasný materiál pro seroš.

Nabořený policejní vůz, násilníci číhající u PokéStopů, armádní prostory narušené lovci pokémonů… Stačilo jen šikovně vybírat a uzpůsobit sdělení produktu. Voilá, produktové posty byly na světě. Vykryli jsme postupně nejen standardní pojištění do zahraničí, ale i specifické cestovní pojištění pro těhotné a top aktuální rizikové faktory cestování:

vd_erw_pokmon

Klasické poučky do koše

Že jsou textace těchto postů delší? A případy ujeté? U realtimu nevadí! Fanoušci se i tak perfektně chytli. Rozjeli diskuze, lajkovali, sdíleli – a padly i
nějaké ty pochvaly. A kdo kdy spravoval nějaký profil, ten ví, že samovolná pochvala fanouška fakt vnitřně nakopne. Byť navenek děláme, že a co, viď.

 

Efektivní dojezd

Super je, že seriál jsme dojížděli v srpnu. A stejně šlapal i tehdy, utlumující se Pokémánii navzdory.

Profilu i produktům na webu jsme hezky zvýšili návštěvnost. A taky jsme si dost upevnili pouto v týmu. Protože vědět, že spolu dokážete rychle reagovat na trend – a ještě s ním zvládáte pracovat víc než jiní – je rozhodně fajn. Občas je dobré si tohle prověřit. Už pro ten pocit, kdy se imaginárně poplácáte po zádech. A na tom obláčku, s hlavou vztyčenou, jdete poděkovat za 45. debilní dotaz svému oblíbenému haterovi.

Jak jste pokemonizovali obsah vy? Podělte se s námi o své imaginární plácance.

A kdyby vás zajímalo něco víc k realtime marketingu nebo strategii na sociálních sítích, určitě nám napište.

21. 9. 2016 | autor: Lenka Kotvová