Mobilní telefon odložit a zapnout mode: divočina smyslů
Jen klidný život může být zároveň i produktivní – dalo by se číst mezi řádky pravidel, které pro naši senior copywriterku Katku Kang vymezují ideální hrací – pracovní pole. Během víkendu jsme si povídaly o ranní rutině, zdrojích pracovního stresu i o nejlepším výkonnostním triku z oblasti psychické práce.
Přečtěte si, jak být lepším člověkem v režii Katky Kang.
“Buďte offline, aby mohla být vaše kreativita online.” -Kateřina Kang-
Katko, zajímalo by mě, jestli máš svou ranní rutinu. Mnoho úspěšných lidí na ni přísahá, a mnoho těch, kteří se chtějí někam posunout dál, hledají jak to svoje ráno co nejlépe ukotvit. Máš ty něco, co ti “udělá” ten správný začátek dne? Jsi copywriterka, takže hádám, že to nebude nic adrenalinového, a to mě zajímá.
Moje nejoblíbenější ranní rutina je procházka s našimi psy a pak klidná snídaně s manželem. Ideálně až pak vypínám “mode” letadlo na telefonu a sedám k počítači. Ne vždy to tak časově jde, ale když je to možné, začínáme ráno spolu.
Ráda startuji den ranními stránkami, což je lety prověřený kreativní tip od všestranné autorky a umělkyně Julie Cameron – člověk napíše rukou 3 strany textu bez toho, aniž by je po sobě četl, přemýšlel o nich nebo je nějak stylizoval. Před prací to dokáže krásně vyčistit hlavu od všeho balastu, který by se tam mohl třeba i nevědomě plést.
Každá práce má před sebou jiné situace a výzvy. Dokázala bys mi shrnout, jaká je povaha té tvojí? Někteří lidi kolem sebe potřebují rozruch a zvládnou toho mnohem více než jiní, protože si berou uspokojení ze stresujících situací. U tebe, jako copywritera, to bude asi trochu jinak, a nejlepší pro tebe asi budou výzvy, pokud zůstanou pouze na poli kreativity. Co se stane, když se předvídatelnost naruší a jak to potom zvládáš? Čím krotíš stres, když se objeví?
V mojí práci je každý měsíc pravidelná dávka úkolů, které píšu (newslettery, mailingy, články,…), a pak nárazové copywriterské úkoly pro tvorbu marketingových kampaní, pro SEO nebo jiné textování. Stresuje mě, když ty jednorázové úkoly ohrožují časově ty pravidelné, i když je to třeba v rámci spolupráce s jedním velkým klientem. Ráda odevzdávám klientům práci včas a nerada posouvám deadliny i v rámci mini týmu. Když ale takovéhle “krytí” nastává, zjišťuju, co je hlavní priorita – co musí být dřív a co stačí až zítra. To mi hodně pomáhá. Stres krotím procházkami, časem o samotě a offline. Tahle kombinace mi zabírá spolehlivě, i když jsem vyčerpaná na setkávání s blízkými.
Co používáš, pokud si chceš doplnit energii? Máš oblíbené nápoje (speciální čaj, kávu), nootropika nebo vitamíny pro mozek, či z oblasti práce s tělem a duší jsou nějaké školy meditace, či adrenalinové sporty které ti dodají potřebný “drive”, když se něčím vyčerpáš?
Mám ráda kávu, ale poslední dobou mi kofein vadí, nemůžu po něm v noci spát, i když si dám kávu brzy přes den. Proto jako nakopávač používám raději aromaterapii. Nakapu si pár kapek směsi esenciálních olejů Příliv energie do aroma šperku na krk nebo aromalampy na stůl a hned je to lepší. Libor Činka mi naštěstí zbořil můj mýtus, že se nezvládnu soustředit při hudbě, takže mě k práci dokáže nakopnout také koncentrační hudba, nejlépe ve sluchátkách. A když ani to nezabírá, tak se jdu buď na 15 minut projít, nebo si na 15 minut lehnout, když už vážně není energie. To mě spolehlivě “zrestartuje” a můžu pokračovat.
To co říkáš mi souzní s principem, že energii v těle máme jen jednu, a jet na náhradní baterky je cesta k vypálení. Lepší je tedy využívat sílu své vlastní “alchymické pece”. Pro zharmonizování speciálně ženské výkonnosti je dobré mít na paměti několik dalších neobecných specifik. Nedávno jsi mi říkala o jedné knize, a nejsi vůbec první žena, která o ní ve VISI mluví.
Je to tak. Ženská výkonnost je specifická. Osvědčilo se mi rozvrhovat si práci podle měsíční cykličnosti, alespoň rámcově. Knihu Mirandy Gray Cyklická žena jsem objevila před 7 lety a nejdřív tomu dala pár měsíců pozorování sama sobe. Ze začátku jsem totiž byla skeptická, že bychom se každý měsíc tak moc proměňovaly. Z akademického, mužského a dost racionálního světa byl pro mě tenhle přístup trochu šok, ale zjistila jsem, že se nemusím před ostatními a před sebou tvářit, že jsem 30 dní stejně výkonná a mám pořád stejné schopnosti, když jsem na sobě vypozorovala, že nejsem. Od té doby se snažím si rozvrhovat práci a program podle aktuálně zesílených nebo zeslabených schopností. Někdy to jde méně, někdy více, ale doporučuji to minimálně otestovat.
Máš nějaké další tipy k produktivitě? Já jsem si všimla, že máš přísnější režim, jak funguješ na mobilu i během práce, takže si spolu píšeme SMSky, ale nesmím ti psát na Whatsapp 🙂
Je to tak. WhatsApp používám jen na osobní komunikaci. Neplete se mi tak do “osobního” komunikačního kanálu práce. Jedině, když nejsem na telefonním signálu a pracuju z přírody s wifi, tak přes něj volám kolegům a oni mě, ale to je jediná výjimka. Při hluboké práci odpoujuji svůj telefon. Nevyruší mě tak Slack ani nový e-mail. Z mobilu jsem si postupně smazala Facebook, Messenger a nedávno i Instagram. Dříve jsem je měla v telefonu s vypnutými notifikacemi. LinkedIn jsem v telefonu ani nikdy neměla, nepotřebuji ho v něm. Všechny sociální sítě zvládnu “obsloužit” rychle na počítači a neruší mě při práci ani po ní. Odpočinu si tak po práci daleko lépe než dřív a mnohem aktivněji než scrollováním. I když ta aktivita třeba znamená “jen” poslech zajímavého podcastu.
Poslední rada od tebe se týká vyrušování zbytečnými dotazy. Někdy to lidi nechápou, ať už kolegové, kteří zrovna něco potřebují, nebo blízcí, kteří potřebují nás. Jde o to, že rozhovory musí občas mít “úřední hodiny”. Do naší hluboké práce, našeho draze sestoupeného flow, by neměli vstupovat jak naši kolegové – těm to dáváme najevo sluchátky na uších nebo upřímným “teď s tebou nemůžu mluvit” ale ani přátelé a blízcí – a těm se to mnohem hůř vysvětluje! Jak to máš nastavené se svojí rodinou?
Doporučuju si nastavit s rodinou a blízkými pravidla, kdy si voláte. Než byla korona, tak si část lidí-zaměstnanců z mého okolí myslela, že když jsem freelance a pracuju nejčastějši z domova, tak mohou volat kdykoliv. Volám si s nimi po práci, přes den se chci plně soustředit.
Z vrcholové manažerky k syndromu vyhoření
Pokud bychom měli použít jen jedno slovo, které by popsalo dnešní dobu, asi by většinu z nás napadlo slovo “rychlost”. Zrychluje totiž vše. Nejen množství informací, které se na nás “valí”, ale i nároky, které na nás klade okolí… Zdá se, že seznam denních úkolů je prostě nekonečný. Snažíme se vše zvládnout a zkrátka nedokážeme tzv. vypnout.
Simona Zábržová, zakladatelka projektu Soulmio, to moc dobře zná. Více než 15 let pracovala na vysokých manažerských pozicích, a pracovala prakticky neustále…
A pak vyhořela. Dokonce dvakrát. Na základě těchto zkušeností se rozhodla založit komplexní program duševního zdraví. V roce 2019 celou myšlenku propracovala a v květnu 2020 ho pod názvem Soulmio, uvedla na trh.
VISIbility je, a chce být, zaměstnavatelem, který své lidi podporuje a pečuje o ně. Navázání spolupráce se společností Soulmio tedy bylo logickým krokem. Program prevence psychického zdraví ve firmách jsme zahájili v lednu letošního roku a společně se Simonou jsme v minulém měsíci obnovili tradici společensko-edukativních VISIčtvrtků.
Tentokrát na téma “Psychika, energie a štěstí mezi lockdowny”, a více se nejen o Povinném VISIčtvrtku dozvíte z rozhovoru Vojty Foukala se Simonou Zábržovou.
Vojta se ptá: Popudem pro vznik programu Soulmio byla tvoje vlastní zkušenost se syndromem vyhoření. Co bylo tou “poslední kapkou”, kdy sis uvědomila, že potřebuješ změnu?
Simona odpovídá: Prožít si dvojnásobný syndrom vyhoření u mě byl stop stav celého života zhruba na 1 rok. A to je spoustu času přemýšlení, čtení, odpočinek, spánek, meditace. Věnovala jsem se sama sobě a ptala se, proč si tak dobrovolně ubližuju? Tuhle otázku jsem si položila snad tisíckrát a hledala odpovědi.
Vojta se ptá: Syndrom vyhoření si mnoho lidí spojuje právě s vrcholovým managementem, ale může postihnout kohokoliv z nás. Je to tak? Pokud ano, dokázala bych vyjmenovat konkrétní signály, které by nás měly varovat?
Simona odpovídá: Ano, vyhoření bývá často spojováno s největšími talenty firmy, protože se od nich nejvíce očekává. Faktem je, že může potkat kohokoliv z nás. Doba je plná nejistot a stresů, a to přímo nahrává syndromu vyhoření.
Varovat nás mohou signály jako je dlouhodobé emoční i fyzické vyčerpání, ztráta radosti ze života, bezdůvodná nesnášenlivost lidí, mulové naplnění v životě, dlouhodobě negativní myšlenky, nechuť se podílet na jakýchkoliv radostných aktivitách, maximální omezení sociálních kontaktů, apod. Člověk se cítí často osamocený a má pocit, že mu nikdo nerozumí.
Vojta se ptá: Předpokládám, že kandidát na vyhoření by měl ideálně vyhledat odbornou pomoc. Jinak řečeno si domluvit sezení s terapeutem nebo koučem. A jak se vlastně podle tebe pozná dobrý terapeut nebo kouč?
Simona odpovídá: S dobrým terapeutem či koučem funguje chemie a maximální důvěra, jako v jakémkoliv jiném prospěšném vztahu. Každému sedne něco jiného, každopádně dobrý terapeut se pozná tak, že se jeho klientovi zlepšuje dlouhodobě kvalita života a daří se mu mít kontrolu nad tématem, s kterým za terapeutem přišel.
Vojta se ptá: Projekt Soulmio nabízí komplexní program psychického zdraví ve firmách. Můžeš prosím našim čtenářům přiblížit jeho smysl a fungování?
Simona odpovídá: Celý program stojí na čtyřech hlavních pilířích, které je možné kombinovat. Patří mezi ně psychologická online poradna, prevence mental wellness, workshopy a strategické HR konzultace. V online poradně si zájemce vybere z týmu seniorních psychologů nebo psychoterapeutů takového, který je mu sympatický. S ním se může spojit a své téma konzultovat online. Poradna je dostupná každý den od 8 do 20 hodin, včetně víkendů.
Pod pojmem mental wellness se skrývá prevence: vzdělávací videa s psychologem, široká škála odborných článků na pracovní i soukromá témata, pravidelné live streamy s psychologem, online meditace a podcasty.
Oblíbené jsou i webináře. Nejčastěji školíme témata jako je psychologické bezpečí v týmu, psychohygiena, motivace, fungování mozku, práce s energií, prevence konfliktů a mediace, syndrom vyhoření, práce se stresem a strachem.
Posledním pilířem jsou HR konzultace, které poskytujeme v rámci našeho programu vedoucím oddělení lidských zdrojů.
Vojta se ptá: Právě období lockdownů a především období mezi lockdowny leccos změnilo… Zaměstnavatelé i zaměstnanci byli a jsou “přinuceni” změnit způsob svého myšlení. Myslíš, že “tlak na výkon” už ve firmách nebude hlavní prioritou?
Simona odpovídá: Tlak bude nadále vznikat tam, kde se lidé nepoučili. Spousta firem mi ale dělá radost, změna myšlení tam proběhla.
Vojta se ptá: Po roce a půl se dne 30. 09. uskutečnil Povinný VISIčtvrtek. Nejprve bych ti chtěl ještě jednou poděkovat, že jsi přijala naše pozvání a sdílela jsi s námi své zkušenosti. Mimo jiné jsi pro nás “vytáhla” 10 témat, která v rámci psychologické poradny v jednotlivých firmách nejvíce rezonovala. Byla bys tak laskavá a prozradila je i čtenářům našeho blogu?
Simona odpovídá: Ve firmách vyplavalo na povrch hned několik témat. Často se mísila témata pracovní a osobní. Namátkou se u nás v poradně řešili aktivně tyto oblasti: rodinné vztahy, šikana v práci, neschopnost motivace lidí na dálku, syndrom vyhoření, domácí násilí, týmové konflikty, nezvladatelné emoce, strachy o budoucnost, stres z nejistot, vypovídání se někomu cizímu.
Rozhovor vedl Vojtěch Foukal, spoluzakladatel agentury VISIBILITY DIGITAL, a Simona Zábržová ze společnosti Soulmio.
Rozhovor připravily Natálie Richterová a Petra Kubálková
Nefunguje Facebook, něco si přej…
Facebook, Instagram, Messenger a WhatsApp přestaly v pondělí 7. 10. 2021 okolo 18:00 hodiny fungovat. Jednalo se o největší výpadek od roku 2008 globálního charakteru byl pro tisíce lidí naprostým šokem.
V momentě, kdy internet zahlásil nefunkční stránku jsem automaticky hledala chybu na své straně. Restartovala jsem modem a zkontrolovala všechna domácí zařízení, zda na nich funguje internet. Vše fungovalo, ale Facebook ne. Vyzkoušela jsem tedy mobilní data, obvinila přítele z přílišné zátěže internetu a zoufale se snažila spojit se světem skrze WhatsApp, zda jim Facebook funguje. Marně. Po 10 minutách panického pobíhání po bytě jsem své snažení vzdala a vzala si rozečtenou knížku a strávila večer offline.
Díky svému zážitku jsem se rozhodla zjistit, jaké pocity měli moji kolegové, když zjistili, že jejich oblíbená sociální síť nefunguje a jak strávili zbytek večera.
Vojta: „Já to zjistil až na Twitteru o mnoho hodin později, protože na FB aplikace nechodím denně (viditelně naštěstí)”
Natálka: „V první chvíli mě vůbec nenapadlo, že by mohla být chyba na jejich straně…Zkusila jsem vypnout a zapnout telefon i počítač…aneb ať žije IT Crew A když to nepomohlo, poslala jsem kamarádovi staromódní SMS, a ten mě informoval, že to spadlo všem. Odložila jsem techniku, a pustila si svého oblíbeného Hercula Poirot, který běží i bez Wi-Fi a potom jsem šla spát.”
Peťa: „FB mě netrápí, moc tam nechodím. Co nás doma trápilo víc je, že v současné době vypadl internet (Wi-Fi). Jela jsem koupit nový anténní kabel s F konektory, protože když poskytovatel nehlásí výpadek, účty jsou zaplacené, restarty nepomáhají, tak to bude kabelem (podle návodu poskytovatele internetu). Nezabralo to … zavolala jsem na podporu a ta mi řekla, ať jsem v klidu, že prý to vypadlo všem poskytovatelům internetu kvůli FB. … a tak jsme hráli prší a raději se hádali u toho, zda červená sedmička vrací do hry.”
Sofie: „ já se potěšila, protože na sockách máme všichni závislost, ať chceme nebo ne, a odpojit je, je jako když zavřou na den hospody, a ty máš důvod konečně nechlastat! …”
A co vy? Jak jste přežili sociální blackout?
Na cestě k udržitelnosti
Co je to modrý život? Přece foglarovský zápisníček dobrých skutků a vybarvování těch dní namodro, ve kterých jsme to s dobrotou neodflákli. Nemusí to být stoprocentní, ale zelená by jednou měla převládnout všude tam, kde firemní tělo hromadí 50x víc odpadu, než je součet jejích částí. To jako nás, kdo tam děláme.
Eko kancelář – skoro jako Maledivy. Nyní už dostupné všem.
Ekologie nemá být jen pro bohaté, nebo jen pro vegany (ať si ji přestanou nárokovat :D) Má to být pragmatický životní styl pro všechny. A tak po této cestě kráčíme.
První drastické změny směrem k ekologii a udržitelnosti jsme u nás v kanceláři začali vymýšlením, jak to těm uklízečkám řekneme, že naše draze vyrecyklované obědové krabičky nemají házet do komunálního odpadu. Druhé otočení kormidlem, a začali jsme se zajímat o to, ČÍM nám tu uklízejí?
Trochu jsme si to nastudovali. Lepší úklid – 4 pravidla (+1 navíc)
Sdružení sítě ekologických poraden STEP, z.s. vypracovalo metodiku ekologického úklidu pro zadavatele ve veřejném sektoru. Přečetli jsme, souhlasíme a vybíráme nejdůležitější body:
Udržitelný úklid znamená, snažit se rozpouštět špínu co nejméně chemicky, a co nejvíc mechanicky.
Nejsme přece ve viktoriánské éře, kdy se všichni báli neviditelných bakterií, ani nám v koupelně nevybuchují první ukázky zatím bezvodé hygienické kanalizace.
- Dezinfekce nemusí zničit všechno živé v okruhu 20 kilometrů jako vodíková puma.
- Za používání mikrovláknových utěrek a mopů rozdáváme hvězdičku! Tyto produkty moderního čínského inženýrství totiž dokážou nasát usazeniny i bez použití jarů a čistidel, které po spláchnutí do odpadu přispívají k nepěkné přírodní kalamitě.
- Chránit povrchy, aby se neušpinily. Odborným jazykem: uzavírat póry materiálů (znamená to pravidelné voskování, vyplňování pórů atd.), tak aby nebylo nutné užívat radikální čističe na úplně běžnou údržbu. Tak.
- Nově zakoupené ekologické úklidové prostředky samozřejmě i přesně dávkujeme – není třeba lít je po litrech.
Používáme čistidla ekologicky šetrná a bez umělých aromatických složek, které se z vody nedají vyčistit (panika! Už I v českých rybnících hynou ryby? Jo.).
Celoevropský zákaz jednorázových plastů
V Evropě už od 1. července nechceme žádné provinilé pocity při pohledu na mořské koníky zamotané do plastových brček.
Na základě směrnice z evropského parlamentu se proto už nesmí uvádět do oběhu jednorázové plastové nádobí a další ohavné komponenty typu držátek na balónky.
Tak jsme se nad sebou zamysleli, a sepsali, co u nás vede hromadící hitparádu.
- Plastové lahve od nealka – ale ty už dávno nepoužíváme, chachá, místo toho máme dvě filtrovací konvice na vodu a takto si tu spolu pijeme.
- Skleněné láhve – to nejsou plasty, ale od piva a vína se jich po večírcích sejde vždy dostatek (hurá, už se zase můžeme scházet) – všechno recyklujeme, nehledě na zbytkové promile po firemním teambuildingu. A naše uklízečky zase byly dávno instruovány, kam s tím do sběru.
- Kapsle na kávu – tak těch bychom se celkem rádi zbavili, ale naštěstí se taky recyklují. Lépe řečeno, jmenovitě firma Nespresso své kapsle recykluje a pravidelně si k nám jezdí pro použitou kávu, takže jistou náplastí na toho Krakena, kterého vynálezem svých kapslí vypustili, to přece jen je.
- Obaly od jídla a obědů – tady se pomalu ohlížíme po Re-krabičkách a bio obalech, ale jinak s tím nelze nic dělat než to, že se blíží jejich zákaz. Jsme velmi zvědaví, co se bude dít, a jestli budeme do půl roku všichni ochotně točit vratné obaly. Pandemie s jednorázovými plasty hodně zamávala směrem nahoru!
Zpoplatnění igelitových tašek snížilo jejich spotřebu o 80%, tak uvidíme, jaké přijdou inovace.
VISI a udržitelné podnikání
Rozhovor o udržitelnosti a podnikání. Přinášíme vám rozhovor na téma udržitelnosti mezi Kateřinou Kang a Vojtou Foukalem. Co motivuje Vojtu ke změnám ve VISI, kdo jsou jeho vzory a proč udržitelnost? První z řady článků na toto téma.
Katka se ptá: Proč ses rozhodl pro udržitelné cíle ve VISIBILITY DIGITAL?
Vojta odpovídá: Nešlo ani tak o nějaké nové rozhodnutí. Spíše pojmenování části hodnot, která spojuje náš tým. Zodpovědné podnikání je pro mě vcelku široké téma.
Ve svých firmách jsem se vždy řídil zodpovědností primárně vůči lidem, kteří pro mě pracovali. Do firmy jsem například často brali ženy, které byly ve věku a vztahu, kdy bylo vysoce pravděpodobné, že si budou chtít s partnerem pořídit rodinu a je spousta firem, které se cíleně vyhýbají ženám v této situaci. My jsme s tím naopak nikdy neměli problém a naopak se otevřeně bavíme o plánech na rodinu a snažíme se společně nastavit spolupráci tak, aby mohly skloubit pracovní a rodinné priority.
Otevřenost všem možným typům lidí a hodnot je v naší DNA od začátku.
Vojta se ptá: Ty jsi taky VISI prošla a následně jsi založila asi největší skupinu kopíků na českém Facebooku. Jakou stopu jsme zanechali na tobě – a prosím dobré i špatné.
Katka odpovídá: Pracovat pro VISIBILITY pro mě bylo důležité z několika důvodů. Ta spolupráce mi přinesla hned několik schopných specialistů do života, s některými z nich jsem stále v pracovním i nepracovním kontaktu. A jsem za to moc vděčná. Taky mi tím došlo, že nechci psát pro jakýkoliv projekt, že chci mít volbu si “vybrat” jako na volné noze. Nechci psát pro některé obory a průmysly. To vnímám jako dlouhodobou udržitelnost pro sebe samu a moje hodnoty.
Katka se ptá: Jaké první kroky jste ve firmě pro udržitelnost podnikli?
Vojta odpovídá:Pokud bychom se zaměřili spíše na oblast ekologie, tak tam je se toho moc nedělo. Mnoho lidí z týmů praktikuje plogging (aktivita kombinující běhání a sbírání odpadků. Zrodil se ve Švédsku v roce 2016), například v akci “Ukliďme Česko”. Odpad třídíme nadstandardně. Ale nejsme výrobní firma, nemáme mnoho odpadů, obalů, výrobu, ani energetickou spotřebu. Ale již zhruba rok jsme se bavili o tom, že několik z nás doma prosazuje obměnu úklidových prostředků za ekologické a že by se to samé dalo aplikovat ve firmě. A zároveň zveřejnit proč a jak jsme to provedli. Vznikl tak článek Přemýšleli jste o zeleném úklidu?, za který patří velké díky naší Natálii, za realizaci celé změny.
Vojta se ptá: Jediné, co netřídíme, je odpad z ovoce a zeleniny, máš nějaký návrh, co s tímto odpadem?
Katka odpovídá: Netřídění bioodpadu je, bohužel, hodně rozšířené. 40 – 60 % odpadu v českých černých popelnicích tvoří bioodpad, který by mohl dál sloužit. Podle nedávného výzkumu jeden obyvatel sídliště vyhodí až 33 kg potravin za rok. Pokud tedy v okolí VISI není žádná hnědá popelnice, vnitroblok s kompostem ani zahrádka, můžete kompostovat. Kompostér nebo vermikompostér vám promění zbytky z kuchyně na přírodní hnojivo pro pokojovky v práci, doma nebo pro trávník před domem. Kokoza.cz na to vytvořila brožury ke stažení zdarma Kompostování ve městě a Jak na vermikompostování. Zbytečnému plýtvání jídlem se věnuje projekt Zachraň jídlo. Dělá osvětu a píše kuchařky, jak vařit ze zbytků, které by skončily v koši. Něco, co dělala běžně každá československá babička, ale dneska se to musí připomínat.
Katka se ptá: Jaké další kroky plánujete ve VISIBILITY do budoucna? Budete kompostovat?
Vojta odpovídá: Mnoho firem si ekologickou “odpovědnost” vyřeší nákupem různých forem “odpustků” (vysázení stromů někým jiným, najdeme jiný příklad? A pod.). Mě osobně více láká diskuse nad tím, co může udělat každý jednotlivec a firma jako taková jinak ve své denní činnosti.
A hlavně zodpovědné podnikání je mnohem širší téma, než jen ekologie. Za mě jsou nyní nejzajímavější zapojení ploggingu do našich teambuildingu. Prostě si lokalitě každého teambuildingu chceme vybrat nějaký mikroregion a ten během pár hodin zbavit odpadků.
Dlouhodobě by mě lákalo vybudovat nějaké podnikatelské městečko na okraji Prahy, které by bylo energeticky soběstačné, řešilo nízkoenergetické domky/kanceláře a bylo hodně zelené.
A především je pro mě odpovědnost za to, jaký dopad má naše podnikání na společnost. Aby každý, kdo projde VISI dostal co nejlepší prostor k realizaci své unikátní osobnosti a až VISI jednou opustí, tak aby cítil svůj osobní a profesní posun, který mu čas ve VISI umožnil.
A možná zvážíme kompostér…
Vojta se ptá: A co bys udělala ty, jaké změny, pokud bys řídila firmu našeho typu – tedy kancelář a prodej znalostí?
Katka odpovídá: Souhlasím s tebou, že to je především o jednotlivci a o tom, co může dělat každý den. Těžko se někomu vnucují takové principy, přijde mi jednodušší si takové lidi do firmy už rovnou vybírat – jestli jim záleží na životním prostředí a na “zdraví” pracovního prostředí. Kdybych tedy měla takové ambice mít “zelenější” firmu, tak bych s takovým záměrem už dělala výběrová řízení. Pokud s tím chce ale nějaká firma začít po několika letech, je spousta možností. Například je možné používat netoxické úklidové prostředky, vyhnout se jednorázovým plastům, mít zdravé eko barvy na stěnách i laky na nábytku firmy, odebírat “zelenou” elektřinu, třídit a snižovat odpad, bioodpad házet do hnědé popelnice nebo kompostéru, používat recyklovaný papír a eko tisk, snižovat živočišné produkty v ledničce/na firemním menu, nakupovat lokální suroviny, mít firemní auta bez fosilních paliv, perlátory na vodovodních kohoutcích, které snižují spotřebu vody o desítky procent a na WC šetřič splachování,… Je toho mnoho, co má dopad každý den.
Katka se ptá: Co je podle tebe největší problém v udržitelnosti pro firmy?
Vojta odpovídá: Za mě je to především povrchnost přístupu velké části firem (například “odpustky” výše) a zúžení pouze na ekologii. Podle mě je udržitelnost primárně o přístupu k lidem, dopadu mého podnikání na ně a ekologická odpovědnost jako změna denního fungování jednotlivce i organizace. Bez dotací, bez odpustků.
Vojta se ptá: Jak vidíš ty ekologickou odpovědnost?
Katka odpovídá: Pro mě je ekologická odpovědnost téma, které je hodně široké. Není to jen o způsobu cestování do zahraničí nebo jídelníčku. Je i o tom, pro koho pracuju a jaké hodnoty tato firma nebo organizace má. Když budu jezdit do práce místo autem MHD, nejíst maso a mléčné produkty, tak asi nebudu pracovat pro Coca Colu, která patří mezi “top” znečišťovatele plasty na světě. Je to teď hodně vidět na nastupující generaci, která propaguje second handy, smysluplné projekty a záleží jí na eko-bio-udržitelnosti. Myslím, že to je hodně ozdravný trend. Někteří z nich to učí i své rodiče. Na druhou stranu mi přijde úsměvné se tady bavit o tom, jak můžeme být nyní eko, když ještě nedávno chodili lidé pro mléko ve skle se síťovkou a celé léto trávili na chatách bez koupelny a elektřiny. Bylo normální s ničím neplýtvat, vařit ze zbytků, zavařovat, opravovat,…
Katka se ptá: Co by podle tebe firmám pomohlo nebo ulehčilo přechod na udržitelnější a ekologičtější provoz?
Vojta odpovídá: Praktické návody a příklady jak na to (viz náš článek Přemýšleli jste o zeleném úklidu?) a znormálnění odpovědného přístupu. Zodpovědný se nerovná jen ekologický a ani jedno by nemělo být extremistické. Prostě zodpovědné podnikání je nový standard.
Vojta se ptá: Jaké jsou podle tebe TOP3 zdroje inspirace v ČR, pokud by kdokoliv chtěl změnit fungování firmy, ve které zrovna pracuje?
Katka odpovídá: To hodně záleží na tom, v čem se daná firma chce posouvat. Dá se na to dívat z hlediska fungování – pak bych doporučila třeba knihy od nakladatelství Jan Melvil Publishing, které vydává knihy jako Restart a jim podobné. Co se týče slušnosti a odpovědnosti, tak skvělou osvětu dělá Tomáš Hajzler, a projekt Slušná firma. Na Tomášově webu vás třeba hned trkne, že má otevřeně jiné ceny pro neziskovky, slušné firmy a ostatní firmy. Takhle nějak by mohly přece “znevýhodňovat” státy firmy, které produkují desítky % emisí ročně, ne?
Katka se ptá: Je někdo tvůj vzor v udržitelnosti (jedinec/firma/stát/…)? Jestli ano, tak proč?
Vojta odpovídá: Osobně mě inspirují spíše relativně menší podnikatelé, kde cítím autenticitu osoby zakladatele a hodnot týmu, než žebříčky globálních zodpovědných firem (viz např. Forbes), kde mám pocit, že motivace a aktivity jsou více hnány ekonomicky a za zodpovědné spíše proklamované následně.
Osobní příklady:
- Patagonia – miluji přírodu a hory a Patagonia je jedna ze značek, které podle mě spojují ekologii a kvalitu produktů.
- Sonnentor a Josef Dvořáček – byl jsem u něj loni a je to za mě etalon zodpovědného přístupu a sladění s top kvalitou.
- Etnetera – český příklad firmy, která má podobnou filosofii přístupu k lidem a společnosti (i když si občas někde konkurujeme).
- Tesla a Elon Musk – ano, spousta materiálů v bateriích a jejich získávání je opakem zodpovědného přístupu, ale mě se líbí málo známý fakt, že Elon zásadně tlačí na recyklovatelnost baterií, která je až 90% a od kritického množství elektromobilů očekává zásadní propad potřeby těžby vzácných kovů.
Vojta se ptá: A tvé vzory?
Katka odpovídá: Můj vzor je David Attenborough, který ve svém věku nesedí před televizí, ale vystřihl dokument Život na naší planetě, který hodně lidem otevřel oči. Dostal se totiž i k těm, kteří se do té doby o ekologii moc nezajímali. Mým dalším vzorem je Bryce Langston a jeho YouTubový kanál Living Big in a Tiny House, který inspiruje k jednodušším, minimalistějším a ekologičtějším variantám bydlení. Dnes má přes 4 miliony sledujících a inspirace bydlení z mnoha zemí. A pak mám oblíbeného “art-ivistu” z Islandu, který si říká Styngvi. Dělá ilustrace a grafiky, které lidem mohou změnit úhel pohledu na řadu důležitých témat. To jsou slavné osobnosti, ale myslím, že se zapomíná v debatě o odpovědnosti a ekologii na lidi, kteří žijí skromným a ekologickým životem naprosto přirozeně či intuitivně, nedávají to na žádnou sociální síť a nečekají za to od nikoho medaili. A takových je na světě mnoho.
Rozhovor vedli Kateřina Kang ze společnosti Econea a Vojtěch Foukal, spoluzakladatel agentury VISIBILITY DIGITAL
Rozhovor připravila Petra Kubálková
Přemýšleli jste o zeleném úklidu?
Uklízení, mytí nádobí, úklid pracovních stolů a podlah je každodenní záležitost. Udělali jsme si malý audit našich mycích a čistících prostředků používaných v naší firmě a zjistili jsme, že mnohé z nich obsahují chemikálie, které více či méně zatěžují životní prostředí, a naše zdraví. Rozhodli jsme se proto společně s úklidovou firmou minimalizovat negativní ekologický dopad, který naše kancelář zanechává a zároveň vytvořit zdravější prostředí pro lidi.
Jak jsme na tom s čistícími prostředky?
Čistící prostředky jsou nejrozšířenějším jedem na světě a mnohé z nich jsou mylně považovány za bezpečné. Podle Ekologického institutu Veronica se v České republice utratí za čisticí a úklidové prostředky ročně na hlavu 670 Kč, což je celkem více než 7 miliard Kč. Veronica také uvádí případovou studii, podle které se v Rakousku ročně spotřebuje jen v domácnostech okolo 70 000 tun pracích prostředků, 20 000 tun změkčovacích prostředků a 50 000 tun dalších čisticích prostředků. To už je velké množství. V Česku se podle průzkumu v každodenním prostředí běžně používá až 50 000 tun chemikálií a někteří vědci se domnívají, že 80–90 % rakoviny je způsobeno právě vlivy z vnějšího prostředí a tedy i čistících prostředků.
Co je na čistících prostředcích tak nebezpečné?
Hlavní problém jsou fosfáty, které způsobují eutrofizaci vod (způsobuje bujení vodního květu). Fosfáty se do určité míry dají odstranit v čistírnách odpadních vod, ale pouze, pokud je zařazen proces na odstraňování fosforu. Při nákupu mycího nebo pracího prostředku je tedy vhodné vybrat ten, který neobsahuje fosfáty.
Pak jsou tu čisticí prostředky ve sprejích, které obsahují tzv. hnací plyny, které poškozují ozonovou vrstvu. V neposlední řadě pak máme prostředky, které mají nevhodné obaly a zvyšují množství komunálního odpadu.
Kromě ekologických dopadů na Zemi je dalším argumentem, proč více využívat ekologické prostředky, lidské zdraví. Firma Lepší úklid popsala v článku “Proč je ekologický úklid důležitý?”, že v současné době minimálně 15% populace trpí různou mírou alergií a odborníci očekávají, že tento počet do roku 2025 vzroste na nejméně 50%. Podle článku je také vzduch uvnitř domů nebo kanceláří obvykle 2 až 5-krát více znečištěn než vzduch mimo vnitřní prostory. Úklid kanceláří a použité čistící prostředky se tak stávají velmi důležité.
Shrňme si to, proč je tedy dobré začít uklízet ekologicky?
- Ekologický úklid zatěžuje méně životní prostředí
- Ekologický úklid je šetrný k našemu zdraví
- Ekologický úklid je vhodný pro všechny lidi se zvýšenou citlivostí na chemikálie
Pro nás ve VISI je důležité podnikat udržitelným způsobem a tedy i naše firemní ekologická stopa. Zelenější čištění a úklid výrazně redukuje negativní ekologickou stopu, kterou zanecháváme na životním prostředí a nabízí zdravější pracovní prostředí pro nás pro všechny.
Začít u sebe?!
Možná si také myslíte, že jednotlivec nemůže změnit svět, ale opak je pravdou a můžeme začít každý u sebe doma a nebo v kanceláři. Projekty zaměřené na ekologii kladou důraz na osobní zodpovědnost. Hezky to shrnuli zakladatelé firmy Econea Pavel a Martin, kteří si stojí za tím, že “Každodenním hrdinou se stane každý, kdo nečeká až za něj změnu udělá někdo jiný, ale začne u sebe. Začne dělat věci jinak, lépe, směrem k udržitelnosti.”
Pokud si při čtení tohoto článku pohráváte s myšlenkou, že se chcete podobně jako VISI zavést zelený úklid, je důležité si uvědomit, že nejjednodušší je začít u čistících a mycích prostředků. Na začátek, bude asi nejlepší vyvrátit dva nejčastější mýty o ekologických čistících prostředcích.
Mýtus: Výběr ekologických čistících prostředků je poměrně omezený a jsou dražší.
Skutečnost: Dnes je na trhu k dostání velké množství ekologické drogerie i kosmetiky, a na první pohled se může zdát, že cena je vyšší, ale ekologické prostředky jsou velice koncentrované. Koncentrované přípravy pak mají nižší dávkování při zachování všech čistících vlastností.
Mýtus: I běžné čistící prostředky dnes musí dodržovat ekologické standardy.
Skutečnost: Nejprve je třeba rozlišovat pojmy “ekologicky šetrný výrobek” a “ekologický výrobek”. Výrobky označené jako ekologicky šetrný výrobek neobsahují pouze čistě přírodní látky, ale také již neobsahují skutečně škodlivé látky (tenzidy, fosfáty, chlor, amoniak, triklosan, syntetické vonné látky).
Ekologický výrobek musí splňovat řadu kritérií. Zohledňuje se podíl přírodních látek, přijatelnost výrobních postupů neohrožujících životní prostředí nebo kvalita a recyklovatelnost obalů. Jednou z možností, jak se lépe orientovat v této problematice, představuje systém ekologického označení. Doporučujeme navštívit např. webové stránky Ekologického institutu, na kterých se dozvíte více informací nejen o ekoznačení. Doporučujeme vám také nakupovat ve specializovaných prodejnách, které mají rozšířený a prověřený sortiment.
Pokud chcete jít ještě dál, můžete si vyrobit vlastní ekologické prostředky.
Proč zelený úklid v kanceláři a jak na něj?
Již před časem jsme se rozhodli stát se udržitelnou firmou a postupně nastavuje interní postupy v souladu s pravidly SDGs (Cíle udržitelného rozvoje) a zelený úklid spadá do cíle 12 – Odpovědná výroba a spotřeba, která nabádá firmy, aby předcházely vzniku odpadů, recyklovaly a zabraňovaly negativním vlivům na prostředí.
Pravidla pro naplnění cíle 12 jsou vlastně jednoduchá, stačí udělat audit čistících prostředků, jako jsme udělali my ve VISI a nahradit je ekologickými nebo alespoň ekologicky šetrnými. A na co dalšího je třeba dbát?
Nakupovat ekologické prostředky, které mají certifikaci, používat větší balení a snažit se vybírat takové prostředky, které jsou baleny v recyklovaných obalech, např. v papírových krabicích. Pak už stačí jen zajistit, aby úklidová firma respektovala vaše přání a roztříděný odpad vyhazoval do určených nádob.
A jaké prostředky jsme ve VISI vyměnili?
Pád Clubhouse
O nové sociální síti Clubhouse jsme vám psali již v lednu v článku Clubhouse. Jen pro pozvané. Jen pro iPhone. Kde jsme vám ukázali jak funguje, co je zapotřebí, abyste se tam dostali a dali vám pár tipů na roomky, které nás baví.
Pojďme si říct, jak to s Clubhousem vypadá po půl roce od největšího boomu.
Jak si ale stojí Clubhouse dnes?
Unikátnost sociální sítě, která stála na zvukových nahrávkách a poslechu si nás všechny získala a díky omezené možnosti přístupu se jednalo o žádané zboží. Virální dopad byl obrovský, ale jakmile opadlo prvotní nadšení zájem o aplikaci šel rapidně dolů. Na žebříčku nejčastěji stahovaných sociálních sítí v Appstore se dostal až na 20 místo.
A nepomohlo tomu ani zpřístupnění aplikace pro mobilní zařízení s Androidem, které bylo oficiálně oznámeno 9. května 2021, a to beta verzí pro USA.
Proč Clubhouse neuspěl
- Chyby v zabezpečení
Ochrana uživatelů v případě Clubhouse byla velmi špatně podchycena, a samotní uživatelé upozorňovali na sdílení jejich kontaktních údajů bez jejich souhlasu. Dalším bezpečnostním problémem je přenos zvukového záznamu, který si lze v aplikaci pomocí mobilního zařízení bez obtíží pořídit a pak následně distribuovat na jiné sociální sítí. Což absolutně jde proti filozofii celé aplikace, která je založena na live audio obsahu, který je po ukončení roomky automaticky smazán.
- Utopení se v notifikacích
Protože Clubhouse sliboval jedinečný obsah, který nebude nikdy více k dispozici, tak jste automaticky museli mít zapnuté notifikace, které vás neustále upozorňovali i na pro vás nerelavantní obsah. Jakmile jste ale notifikace vyplnuli, tak Clubhouse přestal existovat, a za pár dní jste aplikaci přestali aktivně používat. Navíc pokud se tvůrci, kteří neustále přidávají hodnotu,humor,podporu, rozhodnou, že Clubhouse už nestojí za jejich čas a nevyvíjí se dostatečně rychle, co máte? Rychle upadající platformu ve vysoce konkurenční aréně.
- Nedostatek inteligentních dat
Clubhouse rozhodně chybělo použití umělé inteligence, na kterou jsme zvyklí z jiných sociálních sítí, aby nám doručovala relevantní obsah na míru. Hodnocení řečníků – kvality jejich přednesu, kvalitu přenosu zvuku a dalších parametrů. Stejný nedostatek vnímám i v případě samotných klubů.
- Konkurence
Největším problémem, kterému nyní společnost Clubhouse čelí, je závod o inovace a překonání svých konkurentů, z nichž většina se již může pochlubit velkou uživatelskou základnou a rozsáhlými inženýrskými týmy. V případě Facebooku a Instagramu to nikoho nepřekvapí, ale za nás určitě stojí za zmínku Twitter, který spouští funkci Spaces, který bude fungovat nejen na mobilním zařízení, ale i ve webovém prostředí.
Pozadu nezůstává ani Slack, Discord nebo dokonce Spotify. Pro marketéry rozhodně bude zajímavá verze na LinkedIn.
Bohužel budoucnost Clubhouse nevidíme moc růžově, a ačkoliv vývojáři na aplikaci neustále pracují a snaží se vylepšovat, tak větší přínos vidíme u konkurence, která dokáže jedinečnost zvukových nahrávek a poslechu zakomponovat do fungující platformy, která nabízí více možností.
A co vy? Chodíte ještě na Clubhouse?
Martin Vasquez: Energie a humor funguje i v online
Na začátku roku jsme se ve VISI absolvovali skvělý čtvrtletní projekt koučinku prezentačních dovedností a to napříč celým týmem. Lektorem a koučem byl Martinem Vasquezem. Ještě jednou Martinovi moc děkujeme a jsme rádi, že si našel čas na rozhovor i pro naše čtenáře.
Martine, na svých stránkách uvádíš, že tvými tréninky od roku 2003 prošlo přes 16 500 účastníků, to je hodně velký počet lidí, pamatuješ si je všechny?
No je to šílené číslo, takže si je samozřejmě nepamatuju. Často se mi stává, že mě někdo zdraví, a když vidí, že vůbec nevím, připomene se… byl jsem u tebe na školení… a mně nezbývá než většinou přiznat, že nevím. Nicméně mnohem lépe si pamatuju tváře než jména.
Na svých kurzech využíváš principy divadelní improvizace, proč jsi vybral zrovna tuto techniku?
Vystudoval jsem DAMU v Praze, a mým největším učitelem byl prof. Ivan Vyskočil, což je takový novodobý otec improvizace v Čechách. Věnuji se jí 22 let a je pro mě velkým zdrojem inspirace. Ty principy a cvičení jsou u mě spíš cesta než cíl, ale mají v sobě ohromnou sílu. Např. několik improvizačních principů využitelných velmi dobře v komunikaci: Pozorně naslouchej. Buď připravený spolupracovat. Rozvíjej téma svého partnera. Nech druhého zazářit. Buď v přítomném okamžiku.
Martine, poslední rok, jsi se musel přesunout do onlin prostředí, mělo to tvojí práci vliv? Nechybí ti přece jenom v online prostředí atmosféra a energie, kterou předáváš na klasických offline kurzech?
Chybí a moc! Přesun do online zpočátku bolel, nechtělo se mi. Musel jsem se naučit hodně digitálních dovedností, vybavit si kancelář technikou, předělat prezenční kurzy pro online prostředí a protrpět si začátky, kdy mi to moc nešlo. Každopádně jsem za to opravdu vděčný. Poslední rok jsem odškolil 700+ hodin a opravdu se naučil úplně nové dovednosti, jako např. facilitaci v MIRO nebo prezentování ve všech možných online platformách. A energie i humor v online funguje. Jen je potřeba přidat!
Školíš obchodníky, markeťáky i startupy, připravuješ řečníky na TED Talks, co je pro tebe největší zábava?
Největší zábava je příprava spíkrů na MASH UP pro IMPACT HUB Praha. Jak říká moje dcera, mrtě nových projektů, příběhů a přátelství. Těším se, až pojedeme zase naživo.
Hodně firem a lidí přehodnotilo v posledním roce svoje podnikání, plánuješ ty nějaký nový projekt/knihu/kurzy?
Ano, s mými kolegy jsme před 3 lety založili Skilery , což je organizace přinášející do škol tolik potřebné dovednosti jako rétorika, argumentace, vyjednávání, podnikání a inovativní myšlení. A kromě workshopů pro žáky, budeme připravovat školení i pro učitele, protože jsme získali akreditaci MŠMT pro vzdělávání pedagogických pracovníků.
Jak se ti vlastně trénovali lidé ve VISIBILITY?
Bylo to parádní. Lidé ve VISI jsou připraveni se učit, zkouší nové věci a co je hlavní, jsou ochotni pracovat se zpětnou vazbou. Pro trenéra je to radost.
Na závěr, neměl bys pro naše čtenáře a čtenářky pár tipů, co dělat, aby byli úspěšní při prezentacích?
Nejlepší cesta k úspěchu je poctivě si odpovědět na těchto 5 otázek:
- Proč jim to prezentuju?
- Proč jim to prezentuju zrovna já?
- Co jim můžu ukázat vizuálně a nejde to lépe popsat?
- Jaký příběh vyprávím, kde začnu a kde skončím?
- S čím po skončení prezentace odejdou?
Rozhovor vedla Petra Kubálková, VISIBILITY
Odpovídal Martin Vasquez, Lektor & Kouč
Jak letos oslavit Den Země? Vrhněte se na digitální úklid
V tomto roce slaví Den Země jubileum. Už 50. let si 22. dubna více než 150 zemí světa připomíná, že pojmy jako ekologie nebo udržitelný rozvoj, patří do veřejné diskuze. Tento mezinárodní den umožňuje každému z nás přispět k ochraně životního prostředí, a to na lokální, celostátní i celosvětové úrovni.
Možností jak se připojit k oslavě Dne Země existuje celá řada, a VISIBILITY “vsadilo” na digitální úklid.
Letos se oslava Dne Země totiž zaměřila i na praktické cíle. Celosvětová výzva #DigitalniUklid si klade za cíl upozornit širokou veřejnost na existenci digitálního znečištění, které negativně ovlivňuje i reálný svět. Uhlíkovou stopu zanechávají prakticky všechny naše online aktivity. V roce 2019 se výroba technologií způsobující digitální znečištění podílela 4 % na celosvětové produkci skleníkových plynů.
Poté onemocnění Covid-19 celý svět přesunulo do digitálního prostoru. Odhaduje se, že v roce 2025 bude tento podíl dosahovat dvojnásobku, a bude dále růst.
Přesto i zdánlivě bezvýznamná věc jako sledování videa v nižším rozlišením, může podpořit snížení emisí oxidu uhličitého. Odstraněním digitálního odpadu ze svého zařízení, se vaše zařízení může rapidně zrychlit, což šetří váš drahocenný čas. Uklizený digitální prostor také podporuje zvýšení produktivity a psychickou pohodu, kterou teď potřebujeme nejvíce.
V současné situaci ztělesňuje #DigitalniUklid jeden z účinných způsobů, jak se v roce 2021 zapojit do oslav Dne Země.
3 VISI tipy jak na digitální úklid
- Ruku na srdce, skutečně nepotřebujeme pro každou svou virtuální činnost více než dva nástroje. Díky digitálnímu minimalismu se naučíme vybrat si ten SVŮJ nástroj, který se naučíme dokonale ovládat.
- Totéž platí i pro vaše komunikační kanály. Pokud to není možné, zkuste si alespoň udělat pořádek v notifikacích. Dostávejte jen ta upozornění, která opravdu potřebujete. 😉
- Až se vypořádáte s prvním a druhým bodem, můžete se pustit do úklidu jako takového. Smažte ze svého zařízení zbytečné soubory – staré fotografie, nepoužívané aplikace, nepřečtené e-maily atd.
Lucie
Social Manager
Mám uklizeno…
A až budete mít uklizeno, zadejte množství gigabajtů, které jste odstranili na web World Clean Up Day. Není stanoven časový limit, můžete se digitálnímu úklidu věnovat jednu hodinu nebo celý den. Díky zveřejnění objemu dat, dokážeme vyčíslit naši společnou úsporu. Celosvětově, v jeden den!
Natálie
Office Manager
Pojďte do toho s námi, a oslavte Den Země digitálním úklidem. 🙂
tým VISIBILITY
#VISI well-being
Již rok se celý svět snaží vyrovnat s pandemií. V médiích čteme články o možnostech práce z domova a jak se zaměstnavatelé přizpůsobují situaci. Velké i malé firmy se snaží nastavit pravidla práce z domova, všichni se učíme zacházet s nástroji online komunikace pro naše schůzky, domácí výuku našich dětí, setkání s rodinou nebo přáteli. Svět se stává plně vizuálním. Jako digitální agentura nemáme tolik problému se situaci přizpůsobit. Kanceláře jsou sice otevřené, ale pravidla jsou striktní – rozestupy, roušky, dezinfekce kanceláří, testy. Řada našich specialistů*tek “nucený” home office vítají.
První vlnu jsme přežili v semknutí a vzájemné podpoře, druhá vlna epidemie vypadá nekonečná a my začínáme být unavení. Na pravidelných statusech, které byly vždycky plné veselí si povinně odsedíme další hodinu u obrazovky a pak ji vypínáme, už není běžné, že si povídáme, začínáme se vzájemně vzdalovat. Začíná nám chybět kolektiv, pošťuchování na pracovišti a “zevlování” u kávovaru. Někteří z nás si prošli COVIDEM, jiní se bojí o své blízké, další se vyrovnávají s domácí výukou dětí, které nikam nechodí. Duševní pohoda se plíživě zhoršuje všem.
Nebezpečí čekající na home-office
Nároky na práci z domova jsou velké. Od rána do večera jsme online, pohybujeme se pouze v bytě a absence cesty do kanceláře, která odděluje jednotlivé bloky – práce a soukromí – zcela zmizela. V práci jsme vlastně pořád, žádná pauza, žádná změna jen nekonečně stejné dny. A tady číhá nebezpečí.
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 2018 trpí globálně až 300 milionů lidí, v Česká republice depresí trpělo, před pandemií méně než 4 % lidí, ale po roce pandemie, mohou být čísla úplně jiná. Rozeznat depresi nebo přicházející syndrom vyhoření je ovšem těžké a bez odborné pomoci nebo podpory si nemusíme přicházejícího onemocnění všimnout velmi dlouho. Navíc podle odborné studie Asociace samostatných odborů (ASO) pak lidé často pomoc ani nehledají. Buď se bojí o práci nebo se stydí před kolegy, diskutovat o pocitech nebo navštěvovat psychologa stále není v Čechách běžnou normou. Zároveň se stává, že kolega či kolegyně ztrácející půdu pod nohama jsou terčem kolektivu, který pak více upozorňuje na snižující se kvalitu práce, nebo nedodržování termínů. Postavení člověka ve firmě je ohroženo a to způsobuje další a rychlejší propad do stavu depresí, mentální únavy a nebo vyhoření.
VISIbility je, a chce být, zaměstnavatelem, který své lidi podporuje a pečuje o ně, protože chceme mít zdravé, sebevědomé lidi. Takže kromě toho, že jsme každého vybavili domácí kanceláří, rozhodli jsme se spustit program “VISI well-being” – program péče o duševní zdraví a postavili jsme se tak jednomu společenskému tabu, že se psychika a psychické zdraví se v práci neřeší.
VISI well-being
Co obsahuje náš program pro začátek? Kromě toho, že se ptáme vzájemně, jak se daří a jak mohu pomoci, jsme zavedli několik nových opatření.
- První opatření, které přišlo na začátku druhé vlny jsou zcela virtuální pravidelná setkání “Po práci na skleničku”. Ne nemusíte pít a ne nepodporujeme spotřebu alkoholu. Cílem je dát oficiálně jednou týdně možnost všem našim lidem (externím i interním) připojit se do schůzky, kde si povídáme o dětech, psech (těch máme ve firmě snad víc než dětí), našich rodinách nebo diskutujeme situaci kolem nás. Událost má každý napevno v kalendáři a někdy se protáhne do večerních hodin.
- Druhým nástrojem je podpora individuálního vzdělávání. Podporujeme účast na online konferencích a kurzech. A začali jsme naše experty a expertky podporovat v organizování vlastních interních přednášek, třeba na téma sociálních sítích. Je příjemné sledovat, jak se lidé podporují a vzájemně si děkují za workshop. Má to i druhý efekt, oddělení začínají více chápat obsah a náročnost expertizy někoho jiného. Roste nám tak vzájemný respekt mezi kolegy.
- Třetím, čerstvým nástrojem, je spolupráce se společností Soulmio a jejich nabídka terapeutických online konzultací.
Péče o duši – Soulmio
Společnost Soulmio založila Simona Zábržová, která pracovala v korporacích na manažerských pozicích a náročnost práce a neschopnost sladění pracovního a soukromého života je přivedla až do stavu vyhoření. Na základě své vlastní zkušenosti založila platformu, která zaměstnavatelům nabízí program péče o zaměstnance.
VISIBILITY program zahájila v lednu letošního roku a nabídla všem placená sezení s psychology, kouči a terapeuty. Nejdříve jsme měli úvodní motivační workshop, pak nám začali chodit články na téma duševního zdraví, sebeorganizace nebo slaďování. A naši lidé začali vstupovat pomalu do programu.
Po dvou měsících víme, že již tři naši lidé službu využívají. Včetně mě. Zjistila jsem totiž, že zlomení kotníku a 3 měsíce doma bez možnosti vycházení v kombinaci s prací z domova už začíná mít vliv na moje sebevědomí, důvěru ve vlastní tělo a optimismus. Jsem ráda, že mohu využít terapii, že mám možnost vrátit se do rovnováhy a tato možnost mi byla přinesena až pod nos.